Politická kaviareň
Diskusia 1 364 Krajina kabelárov Väčší formát

Quo vadis, Maďarsko?

Změn, které v Maďarsku od svého nástupu v roce 2010 provádí pravicová vláda premiéra Viktora Orbána, si již všiml i světový tisk, píšící o demontáži demokracie, sesunu k autoritarismu či ústavní autokracii. Nová vlna pozornosti nastala právě nyní, kdy od počátku roku vstoupila v platnost nová ústava, proti níž před několika dny protestovaly v Budapešti desetitisíce demonstrantů. Při pohledu na obsah a způsob provádění těchto změn jsou obavy o demokracii v Maďarsku zcela oprávněné (v češtině například zde, stručné shrnutí zde a vynikající analýza je zde, zde a zde).

Demontáž demokracie

Orbánova vláda odstraňuje pojistky, které ve fungujících demokraciích slouží k vyvažování zákonodárné, výkonné a soudní moci. Mnoho z těchto změn je navíc provedeno formou ústavních zákonů, které tudíž i pro případné jiné budoucí vlády budou těžko zvratitelné. Zároveň vláda FIDESZ dělá kroky k tomu, aby si pojistila svou pozici i v příštích volbách, například změnou volebního zákona a volebních okrsků či obsazováním klíčových pozic v řadě institucí svými lidmi, jejichž mandát přesahuje dobu trvání volebního období. K tomu se ještě snaží kontrolovat a manipulovat i média, včetně nedávného rozhodnutí o uzavření oblíbené a otevřeně nezávislé rozhlasové stanice.  Proti tomuto omezování médií probíhá od prosince na protest hladovka novinářů.

Přes výčitky o ignoranci a doposud slabé reakci se již probudily či probouzí i mezinárodní instituce včetně Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu či Rady Evropy). Zatím se však skutečně neozývají příliš silně a jasně. V Maďarsku to však, naopak, vře. Intenzita protestů a akcí opozice se zvyšuje a proti nové ústavě jen před několika dny demonstrovaly v ulicích Budapešti desetitisíce lidí.

Nic z toho zatím současnou vládu příliš nedojímá. Pevně přesvědčená o silném mandátu a opřená o ústavní většinu s buldočí zatvrzelostí pracuje na proměně Maďarska a dokonání a řádné transformaci země po komunismu, jak Viktor Orbán sliboval i v předvolební kampani. V té době však ale asi nezmiňoval, že možným vzorem pro to, jak se stát zemí s akceschopnou vládou a správou, která obstojí v globální konkurenci, pro jeho vládu může být například Čína, kterou intenzivně chválil během návštěvy čínského premiéra.

Krize ekonomiky

Jak si Orbánova vláda vede v ekonomické rovině, v níž sama svou ekonomickou politiku označuje jako neortodoxní?

Pozornost po právu v současné době přitahuje především makroekonomická situace, která je, eufemisticky řečeno, kritická. Směnný kurs maďarského forintu již delší dobu klesá a překročil již i své historické minimum vůči euru. To nemá jen katastrofální dopady na řadu lidí, kteří si v minulých letech pořídili hypotéky denominované v eurech nebo švýcarských francích, ale i na státní dluh, jehož velká část je denominována v eurech, a který klesající forint navyšuje. Přitom v posledních několika aukcích státních dluhopisů k refinancování dluhu (dosahujícího kolem 80 procent hrubého domácího produktu) vláda nebyla schopná na finančních trzích sehnat dostatečné množství kapitálu a úroky na státní obligace s desetiletou splatností stouply na téměř 11 procent a na tříměsiční obligace 7,67 procent. To je hranice, při které Řecko, Irsko a Portugalsko požádaly o pomoc Evropskou unii, protože samy svůj dluh již nemohly financovat. Rating Maďarska přitom již na podzim klesl na úroveň spekulativního pásma (junk).

Také maďarská vláda již s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem začala jednat, ale obě instituce před Vánoci jednání přerušily. Učinily tak na protest proti zákonům, které podle nich ruší nezávislost Maďarské národní banky a dostávají ji pod kontrolu vlády, která si údajně dělá zálusk na její měnové rezervy. Ty by se mohly hodit, pokud by vláda nezískala dostatečné možství peněz na finančních trzích k refinancování státního dluhu.

Dalším zákonem, který se těmto institucím nelíbí, je ústavní zákon o rozpočtové stabilitě, který by pevně a těžko zvratitelně zakotvil některá ekonomická opatření vlády, včetně rovné daně z příjmu. To by v budoucnu mohla omezit manévrovací prostor vlády na příjmové straně rozpočtu. Změny v daňovém mixu přitom disproporčně dopadají na nižší příjmové skupiny obyvatelstva, protože vláda zároveň plánuje zvýšení daně z přidané hodnoty. Vláda ale zároveň zavedla zvláštní, prozatím dočasné, daně pro banky a další korporace pod hlavičkou tzv. zvláštních krizových daní.

Pochybnosti a protesty již vyvolaly i některé předchozí kroky vlády. Je to především „znárodnění“ úspor na penze, které Maďaři začali ukládat do soukromých fondů, a zákon umožňující držitelům hypoték v cizích měnách jejich splacení za vládou stanovených podmínek, které jsou výhodnější, než je stanovuje trh. Vzhledem k tomu, že situace držitelů těchto hypoték je opravdu vážná, a že o kladech a záporech existence soukromého pilíře penzijních systémů se vedou intenzivní a nerozhodné debaty, tyto kroky ale nelze jen zjednodušeně odsuzovat. Vážnější změnou je omezení pravomoci ústavního soudu přezkoumávat zákony, které mají dopad na státní rozpočet, tedy včetně například daňových zákonů nebo různých úsporných opatření. Mizí tak další možná pojistka proti připadné nespravedlivé fiskální politice státu.

Diskutabilní je také vládní politika v oblasti zaměstnanosti. Ta skutečně představuje pro Maďarsko, které má jednu z nejnižších měr zaměstnanosti v Evropské unii (55 procent v roce 2010 dle Eurostatu), velký problém. Vláda se to zatím snaží řešit zpřísněním podmínek a snížením podpory v nezaměstnanosti a zavedením povinných veřejných prací. Ty mají být především manuální a technologicky nenáročné. Toto ale nepomůže Maďarsku dostat se na cestu k moderní ekonomice, která by konkurovala v oblastech s vysokou přidanou hodnotou. Opatření, která by vedla spíše tímto směrem, však nejsou zatím příliš na pořadu dne.

Týká se to i nás

Je otázkou, nakolik si oněch 53 procent voličů FIDESZ v posledních volbách v dubnu 2010 (jejichž hlasy pak volební aritmetika proměnila v 67 procent mandátů ve sněmovně, tedy dvoutřetinovou ústavní většinu) takto představovalo kroky vlády v politické a ekonomické oblasti. Mnozí zřejmě ne, vzhledem k tomu, že řada voličů volbou FIDESZ mohla vyjádřit svůj odpor k předchozí, neslavně proslulé vládě socialistického premiéra Ference Gyurcsányho („Lhali jsme ráno, lhali jsme večer“ , korupce) a nechtěli volit jinou alternativu – radikálně nacionalistickou stranu Jobbik, která i tak získala hlasy 16 procent voličů. Podpora FIDESZu ale postupně klesá, přestože je stále silná a jasně vede před ostatními stranami. Klesající podporu vlády i rostoucí nespokojenost obyvatelstva se směrem, kterým se Maďarsko ubírá, dokumentují i další průzkumy. Vedle již zmíněných demonstrací pak protesty vyjádřili i bývalí maďarští disidenti a bývalí disidenti ze zemí celé střední Evropy.

Ale co oficiální političtí představitelé našich zemí ve střední Evropě? Především v  rovině ohrožování demokracie by vhledem k naší historii měli být více než znepokojeni a měli by to dát najevo. I my, občané těchto zemí. Úspěchy a metody Viktora Orbána jistě najdou své pilné studenty. Doufejme, že nás bude více těch, co budou inspiraci čerpat především z toho, jak vytrvale lidé v Maďarsku umí vyjadřovat protesty proti změnám oslabujícím demokracii a jak aktivní je jejich občanský sektor.

Share |

Komentáre (50)

Pridaj komentár