Politická kaviareň
Diskusia 20 Krajina kabelárov Väčší formát

Spojené státy jako pevná kotva světové ekonomiky?

Konec minulého roku překvapily Spojené státy silným hospodářským růstem, který silně kontrastoval s  potácející se Eurozónou a dlouhodobě slabým vývojem v  Japonsku. Přidejme k  tomu zpomalení v  Číně, které sice odpovídá novým hospodářským prioritám, ale přesto se o něm hovoří jako o faktoru ohrožujícím legitimitu čínského režimu. Dále tu máme sankcemi, ale především nízkou cenou ropy a vlastními dlouhodobými problémy stižené Rusko, kterému ale záchranné lano, bude-li potřeba, hodí právě Čína. Ta pomůže i některým zemím Latinské Ameriky, i když slabý růst v  Brazílii a permanentní tlak na opětovně zvolenou prezidentku Dilmu Rousseffovou je už větší problém. Rostoucí napětí a konflikty ve světě pozitivnímu ekonomickému vývoji také nepřidají, ale spíše odrážejí to, že ekonomické nástroje jsou čím dál intenzivněji využívány pro geopolitické cíle.

Tváří v  tvář těmto skutečnostem mohou Spojené státy vypadat jako kotva stability a prosperity. Není třeba se ani uchylovat ke rčení: mezi slepými jednooký král, abychom si všimli řady velikých rizik v  americké ekonomice.

Silným faktorem dynamiky Spojených států se stal tzv. břidličný boom. Ač spojen s  mnoha ekologickými riziky, postaral se o rekordní snížení ceny zemního plynu (cca. 3-4x nižší než v  Evropě, se zeměmi dovážející zkapalňovaný zemní plyn raději ani nesrovnávat). Spojené státy také masivně navyšují svou těžbu ropy. Závislost na dovozech je rekordně nízká.

Právě na nadbytek na trhu se rozhodla reagovat Saúdská Arábie, která jako dominantní člen OPECu začala hrát hru na „udržení tržního podílu.“ Ať už tento argument vezmeme vážně či ne, je jasné, že klesající ceny ropy Brent uškodí nejen zemím, se kterými má Saúdská Arábie napjaté vztahy (Irán, Rusko, ale i Venezuela). Ale ani technologicky náročná těžba z  břidlic ve Spojených státech nižší ceny prostě neunese. Problémy už ohlásili někteří těžaři hlubokomořské ropy, kanadské ropné písky jsou při ceně kolem 50 dolarů za barel mimo. Ve Spojených státech už je první oběť: WBH Energy z  Texasu.

Celý sektor těžby břidlic už dlouho čelí podezření, že se jedná o další bublinu, které lemují vývoj americké ekonomiky posledních 15 let. Financial Times uvádí, že ropné a plynové firmy emitovaly vysoko-výnosový dluh za více než 140 mld. dolarů. Toto odvětví je navíc náročné na přísun dostatečného množství levného kapitálu, což bylo v  minulých letech usnadněno politikou FEDu a nízkými úrokovými sazbami (0,25 %).

FED ale politiku kvantitativního uvolňování ukončil, dolar posiluje a pokud by došlo ke zvýšení úrokových sazeb, může se pro americký energetický sektor jednat o skutečnou ránu na solar plexus. Břidličná ložiska se rychle vyčerpávají a přísun kapitálu je klíčový. Nízké ceny ropy učiní velké množství polí naprosto nerentabilním – což je zřejmě také jeden z  cílů politiky Saúdské Arábie, která doufá, že vydrží se svými rezervami ve výši téměř 800 mld. dolarů. Ale pokud se potvrdí, že se skutečně jedná o bublinu, pak mohou být následky jejího „prasknutí“ obrovské, s  vlivem na celý svět. Podle amerického ekonoma Richarda Wolffa by se nadhodnocení břidličného sektoru mohlo stát spouštěčem další finanční krize.

Zvýšení úrokových sazeb ve Spojených státech by ale nemělo dopady „jen“ na energetický sektor. Protože dolar je stále internacionální měnou číslo jedna, dojde ke značné reverzi globálních finančních toků. Tato změna se může dotknout i menších zemí (např. vis-a-vis oslabování české koruny), ale především rozvíjejících se ekonomik. Snad kromě Číny, která systematicky posiluje mezinárodní roli svého yuanu, se ještě dostatečně nepoučily, že vyhrávat na cizím hřišti je poněkud obtížné. Rusko teprve teď zjišťuje, že jeho ekonomika je vlastně více dolarová než rublová.

Rok 2015 nebude klidný, i když by příznivci čínského horoskopu (rok ovce od 19. února 2015) asi tvrdili něco jiného. Jako bumerang se vrátí zemím, co zanedbaly a nechtěly řešit, nebo „řešily“ neudržitelným způsobem. Eurozónu prověří blížící se řecké volby. Obávám se, že Eurozóna z  toho moc dobře nevyjde, neboť ordinovat strukturálně slabým zemím permanentní stagnaci jako řešení prostě má své politické následky. Nerovnost a koncentrace bohatství ve Spojených státech z  nich tvoří oligarchii a vytváří sociální nestabilitu, která vyvolává zájem o jiné hospodářské přístupy.

Západ má problém. Má ale – díky kapitálu – schopnost přenášet své nerovnováhy do jiných zemí světa. Ale jak ukázala Velká recese, tato schopnost není nekonečná a neodstraní fundamentální nerovnováhy zemí Západu. Ty se týkají nerovnosti, která odráží slabší postavení práce vzhledem k  moderním pracovně-úsporným technologiím. Levné ceny energií jsou pěknou dotací pro spotřebitele, ale gro problémů nevyřeší.

Jaké cesty se pro Západ nabízejí a jak se vlastně do současné situace dostal, tím se zabývám ve své nové knize Přelom: od Velké recese k  Velké transformaci.

Upravená verzia tohto článku vyšla tiež v denníku Pravda.

Share |

Pridaj komentár